SKLADATEL KAREL SKLENIČKA

Dětství

Karel Sklenička se narodil 17. února 1933 v Praze, o rok později přišla na svět jeho mladší sestra. V roce 1939 jim však zemřel otec a začala druhá světová válka. Maminka Anna se proto se dvěma malými dětmi odstěhovala ke své matce do Mirotic v jižních Čechách. Tam Karel vychodil obecnou školu.

Gymnaziální léta

V protektorátním roce 1943 nastoupil Karel na gymnázium v Písku, z něhož byl ale po dvou ročnících vyloučen. Tercii a kvartu absolvoval v Příbrami, na kvintu a sextu se vrátil opět do Písku, a když byl znovu vyloučen, přešel na poslední dva roky do Prahy, kde i odmaturoval. 

Důvody jeho vyloučení byly buď nepřiměřené studentské recese nebo nekompromisní protirežimní postoje. Měsíc před maturitou napsal pamflet, kde kritizoval učitele spolupracující s režimem, za což byl následně potrestán vyloučením z ČSM (Československý svaz mládeže), ačkoliv do něj nikdy nevstoupil. Nebyl proto v červnu připuštěn k maturitní zkoušce (tu naštěstí složil v září na jiném gymnáziu) a byl poslán na dva roky do výroby. Proto odešel zpátky do Písku, kde pracoval v kartáčovně a po úrazu na fréze přešel do továrny na výrobu harmonik jako ladič.

Hudební začátky

Od dětství Karla zajímala hudba. Záhy objevil, že dokáže vytvořit druhý hlas k písničce Co sedláci, co děláte. Od maminky si k tomu nechal zazpívat hlas první, aby si ověřil, jak to ladí. Základy hry na housle, klavír a varhany získal již v dětství v Miroticích. V Písku zpíval v Souboru písní a tanců. Velmi se angažoval i v místním divadle, kde působil jako herec, autor scénické hudby i muzikant. 

Další z významných hudebních impulsů, spojených už s liturgickou hudbou, byl písecký kůr, kam mladý Karel chodíval denně v sedm hodin ráno na mši a od pana ředitele Jaromíra Hrušky se učil hudební teorii, hře na varhany i improvizaci a zpíval v chrámovém sboru. 

Již za gymnaziálních studií upravoval řadu národních písní pro Československý rozhlas a psal do šuplíku svá první malá dílka. Současně začal spolupracovat i s Československou televizí jako skladatel scénické hudby. Tato práce se pak rozšířila i na některá česká divadla. V 50. letech pak několikrát podal přihlášku na AMU, obor kompozice (v době šéfování V. Dobiáše), ale pro svůj negativní postoj k režimu nebyl nikdy přijat. V roce 1955 absolvoval na Pedagogické fakultě UK obor hudební výchova a český jazyk. Skladbu studoval soukromě, a to u Pavla Bořkovce, Felixe Zuny a Karla Háby. 

Filmová a televizní tvorba

Již od studentských let se Karel Sklenička uplatňoval jako skladatel hudby televizní, filmové a scénické, kde vytvořil cca 100 titulů. Na těchto skladbách, psaných na zakázku a pro obživu, si skladatel ověřoval technické možnosti nástrojů, hlasů a jejich kombinací. 

Složil hudbu např. k pětidílnému dětskému loutkovému filmu Ferda Mravenec, filmu Kočár nejsvětější svátosti (s J. Werichem v hl. roli), televizním seriálům podle románu Vladimíra Neffa Sňatky z rozumu a Zlá krev, divadelním hrám Mnoho povyku pro nic, Tomáš Becket, Macbeth apod.

Komorní a symfonická hudba

Karel Sklenička vytvořil cca 70 opusů, které lze zařadit do soudobé vážné hudby. Právě v těchto kompozicích, psaných bez zakázky nebo ve skladbách inspirovaných vynikajícími interprety, spatřoval skladatel váhu své tvorby. 

A tak vznikla řada děl komorních (instrumentální trio Giochi, Pohádková suita, I. smyčcový kvartet, Musique de table, Legende per 9 fiati), vokálních a vokálně-dramatických (Šest naivních madrigalů, Tázačky, Adventus infantium), a (z větší části dosud neprovedených) symfonických (Concerto per 14 stromenti a fiati e contrabasso, Musica per orchestra grande ed organ).

V rozmezí let 1982 až 1998 uspořádal Karel Sklenička za pomoci přátel muzikantů pět autorských večerů (např. ve Smetanově muzeu či v Domě umělců). Svým výjimečným osobním nasazením přispěl zejména dirigent Jiří Portych: měl hlavní zásluhu na tom, že se koncerty – navzdory nelibosti režimu – vůbec uskutečnily, a dokonce přesvědčil profesionální hudebníky, aby se ujali interpretace.

Duchovní hudba

Od padesátých let (až do roku 1992) byl varhaníkem v kostele u Panny Marie Bolestné u Alžbětinek v Praze Na Slupi. Přes léto pobýval s rodinou na chalupě ve Vidimi na Kokořínsku, tam varhaničil v kostele sv. Martina od roku 1964 až do své smrti. Nezapomenutelné byly jeho osobité varhanní improvizace. Duchovní hudba tvoří stěžejní část Karlovy skladatelské tvorby. Komponoval pro koncertní uplatnění, ale hojně také pro liturgické potřeby (Vyznání sv. Augustina, Missa Brevis, České mešní ordinárium, soubor 203 žalmů, Salve Regina apod.).

Komponování a režim

V roce 1966 byl Karel Sklenička přijat do SČS (Svaz českých skladatelů). Toto členství ovšem zaniklo v roce 1970 – přeměnou SČS v prorežimní SČSKU (Svaz československých skladatelů a koncertních umělců).

V roce 1969 zkomponoval Karel Sklenička hudbu k novozákonní části pořadu Čtení ze Starého a Nového Zákona, která měla 41 repríz v divadle Viola v Praze. Pořad byl natočen a připraven k vydání na deskách v Supraphonu, ale nahrávka byla nakonec pod tlakem komunistické cenzury vyřazena z distribuce a desky sešrotovány. Čtení ze Starého a Nového zákona bylo nakonec na deskách vydáno, ovšem až v roce 1990 – u příležitosti návštěvy Jana Pavla II. v Československu. V roce 1972 Karel Sklenička připravil se souborem „Musica sacra nova Pragensis“ (složeným z členů chrámového sboru kostela U Alžbětinek) program tří koncertů, které měly být provedeny v NDR. Několik dní před odjezdem byl Karel Sklenička předvolán k výslechu na STB, kde kompletně připravený zájezd „doporučili“ zrušit. Skladatel byl neústupný (pro zájezd do NDR neexistovala tehdy žádná právní překážka), proto pohrozili odebráním státního souhlasu k výkonu duchovenské služby třem kněžím. Komunisté totiž považovali cokoliv duchovního za natolik (režim) ohrožující (na programu byla soudobá sakrální hudba), že vymysleli tento „trest“ na náhodně vybraných kněžích, kteří s hudbou Karla Skleničky ani zájezdem do NDR neměli nic společného. 

V roce 1973 založil Karel literárně-hudební soubor „Musica poetica“, který v sedmi celovečerních pořadech představil verše českých, a také arménských básníků. Tvůrci velmi zdatně předešli zákazu (který se dal tehdy automaticky předpokládat) tím, že vybírali z tvorby takových autorů, jako byl např. Jiří Wolker, Vítězslav Nezval apod. Do pořadu ovšem zařadili jen jejich rané, zcela apolitické verše. To neznalí cenzoři neprohlédli. Soubor Musica Poetica vystupoval mj. v Divadle v Nerudovce, které přálo podobným aktivitám, až bylo v roce 1980 pod směšnou záminkou („dveře divadla se otvírají dovnitř, což absolutně neodpovídá protipožárním předpisům“) zrušeno. 

Rodina

V roce 1958 se Karel Sklenička oženil s Helenou Dedkovou a v rozmezí devíti let se jim narodilo šest dětí: Štěpán, Klára, Terezie, Marie, Jakub a Alžběta. Rodina bydlela nejprve na Hradčanech v Arcibiskupském paláci, odkud se roku 1971 přestěhovala na Malou Stranu. 

Skladatelova sestra Marie se provdala za Františka Filipa, přítele Karla Skleničky již od mládí. Švagři spolupracovali na mnohé televizní tvorbě, František v roli režiséra, Karel v roli autora hudby. 

V roce 1986 byl Karel postižen mozkovou mrtvicí a od roku 1987 byl v invalidním důchodu, komponovat však nepřestal. Zemřel dne 26. března 2001 ve věku 68 let. Jeho hrob se nachází na hřbitově v Praze-Ďáblicích. 

Většina členů skladatelovy rodiny se věnuje rovněž hudbě, v současné době vyniká zejména vnučka Ráchel Skleničková, klavíristka a zpěvačka, koncertuje v ČR i v zahraničí.

Rodina organizuje nadále koncerty ze skladatelovy tvorby, z nichž nejobsáhlejší byl autorský večer k nedožitým 80. narozeninám v roce 2013.