Ačkoli Karel Sklenička se narodil v únoru, pojali jsme celý rok 2023 jako příležitost oslavit jeho kulaté narozeniny. Vyvrcholením roku proto byl velkolepý koncert k jeho nedožitým devadesátinám, který se konal 12. listopadu v kostele ČCE v Praze 5 na Santošce.
Tentokrát šlo o koncert mimořádným počtem účinkujících a také poskládaný z různých oblastí skladatelovy tvorby. Při jeho přípravě proto stál před námi nelehký úkol vybrat čísla do programu tak, abychom představili celý široký záběr.
Začali jsme hudbou duchovní – zpěvem MAGNIFICAT (1957), který měl tento večer svou koncertní premiéru. Deset skvělých hráčů řídil dirigent Vojtěch Jouza a sopránové sólo zazpívala Grazyna Wilk Biernot, která zaskočila za nemocnou kolegyni, a na přípravu mimořádně těžkého partu tak měla pouhý týden. Skladbu vybrala skladatelova žena Helena.
Následovaly čtyři duchovní zpěvy: MISSA BREVIS – CREDO (1966), PANE A MISTŘE (1973), VŠECHNY ZEMĚ ZPÍVEJTE (1973) a OTČE NÁŠ (1994). Uvedli ho Tereza Böhmová, Ráchel Skleničková, Veronika Hajičová Vojířová, Lucie Pěčová, Jiří Machač, Pavel Mlynář, Vilém Pícha a David Šlegl. I zde došlo vlivem nemocí k zaskakování na poslední chvíli, ale zpěváci se všech písní zhostili skvěle a někteří nastudovali své party opravdu v mimořádně krátkém čase.
Další oblastí tvorby, byla hudba instrumentální:
Skladbu OSCILATIONE PER VIOLINO ET PIANO (1963) zahrál zkušený Viktor Mazáček, kterého jsme na koncertech Karla Skleničky neviděli poprvé. Na klavír zahrála japonská klavíristka Yukie Ichimura. Jak řekl Viktor Mazáček, šlo o rozměrově kratší skladbičku, ovšem nabitou spoustou pocitů od smířlivých, tichých, jako voda tekoucích pasáží, až po intenzivní, nazlobené, nervy drásající a rytmicky útočné momenty.
Burlesku pro kontrabasovou tubu a klavír JAKO BY NEUMĚL DO PĚTI POČÍTAT (1978) zahráli Jan Adamec a Ráchel Skleničková. A šlo skutečně o dílo humorné, kterou Karel Sklenička původně složil pro žáky LŠU (zkratka znamená lidovou školu umění, což je dřívější název pro ZUŠ). Proč se ale to v žádné LŠU nikdy nehrálo, bylo zřejmé. O profesionalitě žáků LŠU měl skladatel zjevně velmi vysoké mínění.
Poslední střípek z této oblasti pak byl KOUZELNÍK (1979) z Pohádkové suity. Jako plastiku zdobenou barevnou mozaikou ho vytvořil akademický malíř Jindřich Vydra. Byla součástí souboru dalších téměř dvaceti plastik, které zdobily minigolf v ústecké ZOO. Bohužel nyní už jsou všechny plastiky zničeny. Ale hudební pomník k plastice Kouzelník se kvintetu hudebníků skutečně povedl. Sám Karel Sklenička k celé Pohádkové suitě kdysi uvedl: „Znamenité plastiky Jindřicha Vydry mě podnítily k nepohádce. Nebo ke vzpomínce na pohádku. I zde je tajemstvím, nakolik jsme stále dětmi, a vím, že dospělými se stáváme až zkušenostmi přibývajícími ve všech rozměrech věku a všemi směry. Je vlastně rozdíl mezi dětskostí a dětinskostí? Dílem není – mají nápadně stejné rysy a jméno. Ale: tak jak jako v prvém případě jde o dočasnou bezelstnost, v druhém jen o blábol ze lstivosti. Lidský život ovšem bývá obojetný.“
Po krátké přestávce, ve které jsme se mohli občerstvit a shlédnout výstavu fotek a zajímavostí ze života Karla Skleničky, následovalo nejdelší a možná nejkrásnější dílo – SYMFONIETTA PER ORCHESTRA DA CAMERA (1982), které provedl čtyřiadvacetičlenný orchestr opět pod vedením Vojtěcha Jouzy. Skladba je inspirovaná jihočeskými lidovými písněmi: Hezká jsi, Marjánko bejvala – allegrová sonátová věta, Co je ti, že se na mě hněváš – largo, menuet a valčík, Kdybych věděl, že ty půjdeš z tohoto světa – rondová burleska, lidový černý humor.
Další uvedenou oblastí byla filmová a televizní tvorba. V krátkém sestřihu jsme slyšeli hudbu k pohádkám a filmům. Jmenovitě zazněl Čertův mlýn (1959), Znělka k Vysílání pro mateřské školy (1958), Ferda Mravenec (1960), Kočár nejsvětější svátosti (1962) a Sňatky z rozumu (1968).
A úplně posledním střípkem pak byla ukázka toho, že některé skladatelovy počiny jsou opravdu určené i pro amatérské domácí muzicírování. Tři jednoduché KOLEDY provedla Skleničkova rodina pod vedením Alžběty Skleničkové. A jako sólisti se představili i dva nejmladší zpěváci: Kryštof (8) a Nina (5).
Jsme moc rádi, že jsme mohli k devadesátinám uspořádat tak velký a krásný koncert. Bylo to tak možné i díky těm, kteří na celkový rozpočet koncertu finančně přispěli. Kromě Společnosti pro duchovní hudbu, z.s. to byla i MČ Praha 5 a mnoho drobnějších i větších dárců. Upřímný dík tak patří všem z nich.
